Urbanistický a krajinářský koncept
Základním východiskem návrhu je vytvoření nové krajinné osy, která propojuje jednotlivé části hřbitovního areálu a zároveň zprostředkovává důstojný vstup do prostoru smuteční síně.
Navrhujeme bosket podél jižní hřbitovní zdi od ulice Kolínská až po západní bránu. Zde osa pokračuje stávající promenádou lemovanou stromořadím a zakončenou krajinnou piazzetou.
První část bosketu je veřejným prostranstvím, které volně interpretuje historické vstupní prostranství u současného hlavního vstupu. Toto vstupní prostranství s kašnou přímo navazuje na parkoviště a může sloužit i pro všední život obce.
Povrch pod stromy je mlatový a parkoviště je tvořeno štěrkovým trávníkem. Dešťová voda ze zpevněných ploch je svedena do průlehu při jižní hranici pozemku. Chodník podél ulice Kolínské je lemován zatravněným pásem s novým stromořadím a trvalkovými záhony podél hřbitovní zdi. Mezi záhony jsou umístěná odpočívadla s lavicemi.
Návrh respektuje půdorysnou stopu hřbitova a historickou hřbitovní zeď. Navržená budova smuteční síně organizuje celý prostor bez dalších zdí. Prostranství před smuteční síní tvoří velkorysý bosket a kašna v ose Kerhartovy hrobky. Prostranství kolem kašny slouží jako shromaždiště hostů před obřadem. Plocha pod stromy může sloužit jako urnový háj.
Navrhujeme další propojení stávajícího hřbitova v místě Kerhartovy hrobky, nicméně není to pro návrh podmiňující.
Západní část řešeného území je vymezeno pro technické služby města. Dopravní obsluha je řešena pojízdným chodníkem při jižním okraji pozemku.
Architektonický a provozní koncept
Rozloučení se zemřelým je niterný zážitek, při kterém nechceme být rušeni okolím. Dům je řešen jako „zahrada za zdí“, do které jsou vloženy převýšené hmoty síní. Servisní prostory jsou umístěny mezi zdí a převýšenými hlavními hmotami. Zeď je přerušena pouze dvěma vstupy – pro pozůstalé a pro hosty.
Světlo vstupuje do interiéru velkoformátovými bazilikálními okny, nebo prosklenou stěnou z átria. I přes uzavřenost budovy vůči okolí, interiér je tak bohatě osvětlen.
Hmotově je budova řešena jako nízký sokl se třemi převýšenými hmotami – Malá síň, Velká síň a foyer. Převýšené hmoty mají drobné měřítko a odkazují tak na měřítko vstupních kaplí a Kerhartovu hrobku.
Tento koncept umožňuje minimalizaci obestavěného prostoru a tím i stavebních nákladů, kdy servisní prostory mají minimální předepsanou světlou výšku. Naopak hlavní síně jsou převýšené pro maximalizaci účinku pro smuteční obřady.
Velká síň má dvě různé světlé výšky – převýšená část je určena pro sedící o kapacitě 64 hostů. Boční prostory s nižší světlou výškou jsou určeny pro stojící o kapacitě 36 hostů. Síň je možné propojit mobilní příčkou spojit s foyer a kapacitu tak navýšit.
Dům je doplněn o peristyl, který slouží především jako místo vzpomínek. Může sloužit také jako odchozí atrium pro setkání pozůstalých po obřadu, pro exteriérové obřady, kolumbárium, nebo jako vsypová louka.
Architektonický koncept je volně inspirován sakrální architekturou – rajský dvůr (peristyl), převýšené lodě s bazilikálním osvětlením, nicméně budova je řešena civilně, tak aby umožňovala obřady pro občany bez vyznání, případně s různým náboženským vyznáním.
Provozní řešení budovy přímo vychází z jednotlivých fází smutečního obřadu. Pozůstalí vstupují přes zádveří a předsíň do Malé síně, kde je vystavena rakev. Po rozloučení pozůstalí vstupují do Velké síně samostatným vstupem. Hosté se shromáždí ve foyer, ze kterého vstupují do Velké síně. Mezi Malou a Velkou síň vkládáme atrium, do kterého je Velká síň orientována.
Prosklení je orientováno na severovýchod. Díky protější hmotě Malé síně je vycházející slunce odstíněno a během dne již je vysoko nad obzorem a tedy nebude rušit smuteční hosty. Naopak západní slunce bude osvětlovat protější kamennou stěnu a vegetaci. Po skončení obřadu opouští pozůstalí i hosté Velkou síň přes peristyl, případně přímo na parkoviště.
Za zdí je situován také provozní dvůr pro manipulaci se zemřelými, tak aby provoz nenarušoval pietní atmosféru během obřadů i všedních dnů. Manipulace s rakví probíhá z pohřebního vozu do přípravny zemřelých a do Malé síně pomocí vozíku<.
Z Malé do Velké síně navrhujeme podzemní kolektor, do kterého rakev sjíždí z katafalku, případně je možné rakev přemístit opět pomocí vozíku provozní chodbou.
Konstrukce a vnitřní prostředí
Konstrukčně je budova řešena jako stěnový systém s trámovými dřevěnými stropy. Vnější zeď je zděná z keramických tvárnic a omítaná minerální patinovanou omítkou.
Velké rozpony síní jsou neseny železobetonovými stěnami a dřevěnými lepenými trámy. Síně jsou obloženy z exteriéru i interiéru kamenným obkladem. Střecha soklu je vegetační intenzivní a je propojena s vegetací v atriu a peristylu.
Trámové stropy jsou hlavním akustickým difuzním prvkem síní. Mezi nosnými trámy jsou umístěny akustické absorbéry.
Vytápění je podlahové, nízkoteplotní, řešené pomocí tepelného čerpadla vzduch – voda, které bude umístěné v provozním dvoře. Čerpadlo bude rovněž zajišťovat ohřev užitkové vody v zásobnících. Tepelné čerpadlo v reverzním chodu zajišťuje také chlazení objektu.
Je uvažováno s řízeným větráním s rekuperací tepla. VZT zařízení bude zabezpečovat přívod upraveného vzduchu, odvod znehodnoceného vzduchu, zpětné získávání tepla, cirkulaci, filtraci a ohřev větracího vzduchu. VZT bude také podle potřeby sloužit pro chlazení místností.
V teplém ročním období budou dále vnitřní prostory předchlazeny nočním větráním venkovním chladným vzduchem a akumulaci chladu do konstrukce.
Etapizace
V první fázi bude rekonstruován chodník podél ulice Kolínská, vybudováno parkoviště, vstupní prostranství a bosket a vymezena plocha pro technické služby. Výstavbou parkoviště je zpřístupněn pozemek parc. č. 93/5. Důležitým počinem je vysázení stromů v bosketu. Ty během příprav výstavby samotné síně dorostou do uspokojivé velikosti.
Druhá fáze je výstavba samotné smuteční síně. Ta může být dále rozdělena na další etapy – smuteční síň a ambit s kolumbáriem a pietní loukou.