Lávka
Lávka jako prostorový zážitek
Lávka překonává železnici, tramvaj, silnice a řeku jako jeden plynulý pohyb, jedna linka. Její trasa střídá otevřené výhledy a průchody vegetací; v krajině se neprosazuje objemem, ale lehkou siluetou a čitelnou konstrukční logikou.
Vzhledem k nutnosti překonání velkých rozponů volíme zavěšenou lávku na pylonech. Dvojice pylonů doplňuje stávající silniční most a vytváří kompozici subtilních vertikál pod krajinnou dominantou Hněvína.
Konstrukční princip
Lávka o celkové délce 322,0 m je navržena jako devítipolová konstrukce s rozpětími jednotlivých polí 18 + 21 + 55 + 90 + 55 + 3 × 21 + 18 m. Nosnou konstrukci tvoří spojitá monolitická dodatečně předpjatá betonová mostovka, která je v polích 3, 4 a 5 zavěšena na dvojici pylonů situovaných v podpěrách 4 a 5.
Uspořádání závěsů je semiharfové, přičemž osová vzdálenost kotevních míst závěsů na mostovce činí 18 m. Nosná konstrukce je dále na okrajích podepřena dvěma opěrami a celkem osmi vnitřními podpěrami.
Mostovka
Mostovka je složena z parapetních nosníků výšky 2 000 mm a šířky 600 až 650 mm, které jsou spojeny železobetonovou deskou tloušťky 300 mm. Celková šířka nosné konstrukce činí 6,80 m, přičemž šířka průchozího prostoru mezi parapetními nosníky je 5,50 m. Předpětí je vedeno v osmi 19lanových kabelech, které jsou v příčném řezu rozmístěny symetricky vzhledem k těžišťové ose průřezu.
Čtyři vnější kabelové jednotky jsou určeny zejména pro fázi výsunu konstrukce a budou postupně spojkovány v pracovních spárách jednotlivých nově betonovaných segmentů. Čtyři vnitřní kabelové jednotky tvoří kabely spojitosti, které budou vedeny přes celou délku mostu a předepnuty po dokončení výsunu nosné konstrukce. Jejich výškové vedení bude přizpůsobeno průběhu ohybových momentů tak, aby předpětí příznivě působilo proti účinkům stálých zatížení.
Pylony a závěsy
Každý pylon o výšce přibližně 33,0 m je tvořen dvojicí noh čtvercového průřezu 1500 × 1500 mm, které obestupují mostovku. Pod úrovní mostovky jsou nohy pylonu vzájemně propojeny příčlí, na níž je mostovka v místě pylonu neposuvně kloubově uložena.
Závěsy jsou navrženy jako uzavřená ocelová lana (full locked cable) o průměru 100 mm. Na obou koncích jsou opatřeny vidlicovými koncovkami umožňujícími jejich čepové připojení ke kotevním plechům pylonů a parapetních nosníků mostovky.
Geometrie systému zavěšení, tj. osová vzdálenost závěsů a jejich sklony, je v podélném směru navržena tak, aby byly pylony při působení stálých zatížení namáhány převážně osovými silami a ohybové namáhání bylo minimalizováno. V příčném směru vznikají v důsledku sklonu závěsů příčné složky sil, které vyvolávají ohybové namáhání pylonů. Vznikající příčné ohybové namáhání pylonů je zohledněno při návrhu betonářské výztuže.
Postup výstavby
Pro výstavbu nosné konstrukce se předpokládá využití technologie postupného podélného výsunu. Za opěrou OP10 bude zřízeno výrobní zařízení staveniště, ve kterém budou postupně betonovány jednotlivé segmenty mostovky. Po dosažení požadované pevnosti betonu a provedení předpětí budou jednotlivé segmenty postupně vysouvány ve směru k opěře OP1.
Pro omezení namáhání nosné konstrukce během výsunu bude její čelo opatřeno výsuvným nosem. V polích 3, 4 a 5 budou pro fázi výsunu zřízeny dočasné provizorní podpěry, které zkrátí rozpětí překonávaná konstrukcí v jednotlivých fázích výsunu.
Příčný řez mostovky má tvar písmene H. Předpětí je navrženo symetricky vzhledem k těžišti průřezu tak, aby účinky předpínací síly vyvolávaly v průřezu převážně osové tlakové namáhání bez významného přídavného ohybového momentu.
Předpokládá se použití čtyř vnějších devatenáctilanových předpínacích kabelů, symetricky rozmístěných v rozích parapetních nosníků. Toto uspořádání předpětí je vhodné zejména s ohledem na postupný výsun, při němž dochází k opakovaným změnám statického schématu a jednotlivé části mostovky jsou v průběhu výstavby střídavě namáhány kladnými a zápornými ohybovými momenty.
Po dokončení výsunu celé nosné konstrukce do definitivní polohy bude mostovka spuštěna na definitivní ložiska. Následně budou odstraněny provizorní podpěry a bude provedena montáž a postupné napínání závěsů.
Vyvěšením mostovky na závěsy bude konstrukce převedena do výsledného statického systému. Nosná konstrukce lávky má po celé délce konstantní příčný řez.
Bílina a budoucí říční park
Přímé rampové napojení z hlavní lávky na břeh Bíliny bylo prověřeno, ale vzhledem k délce, rozsahu konstrukce a zásahu do krajiny není považováno za přiměřené. Napojení břehů navrhujeme řešit samostatnými drobnějšími lávkami v návaznosti na budoucí říční park.
Statické ověření
Základní statická analýza ověřila globální rovnováhu konstrukce, funkci závěsného systému, předpětí mostovky, dimenzovatelnost pylonů a únosnost závěsů. Návrh je koncepčně staticky reálný a vhodný k dalšímu rozpracování.
Dynamické ověření
Dynamická analýza posoudila vlastní tvary a frekvence kmitání konstrukce a odezvu na zatížení chodci. Svislé i vodorovné zrychlení je v přípustných mezích a konstrukce podle provedeného ověření nevykazuje riziko vzniku lock-in efektu.
Město, park a krajina
Cesta krajinou a časem
Lávka není pouze spojením města s jezerem, ale cestou krajinou a časem. Začíná v prostředí kulturních institucí a expozic připomínajících minulost Mostu, překračuje současnou infrastrukturní krajinu a vstupuje do Krajinného města – nové živé krajiny vyrůstající z půdorysné stopy zaniklého města. Odtud pokračuje směrem k jezeru a budoucímu rozvoji území.
Charakter cesty určuje rytmus otevřených výhledů a průchodů vegetací. Lávka na obou stranách vstupuje do porostů a opět se z nich vynořuje; sevřené úseky mezi korunami střídají otevřené pohledy na Hněvín, kostel Nanebevzetí Panny Marie, krajinu Starého Mostu a jezero. Vegetace tak aktivně utváří prostorový zážitek celé cesty.
Závěr městské třídy Čsl. armády a přechod k lávce tvoří nový park se třemi charakteristickými částmi: Předprostor Státního okresního archivu, Muzejní park a Parkové předmostí. Park spojuje třídu Čsl. armády s ulicí U Města Chersonu a dále ke kapličce křížové cesty v ulici Jana Žižky.
Předprostor archivu
Předprostor archivu a nových budov je řešen jako kultivovaný městský parter, jehož středobodem je expozice – lapidárium socialistických pomníků. Prostor oživují aktivní partery nově navržených budov, doplněné platanovými boskety a plochami z MZK.
Dlážděné plochy a cesty z kamenné kostky jsou místy zatravněné a zajišťují prostupnost a obsluhu území. Kontrast k nim tvoří pobytové trávníky, pohledové louky a květnaté trávníky podporující biodiverzitu.
Stávající topolové stromořadí se stává jedním z určujících vegetačních motivů celého území. Doplňují je nové řady topolů u navržených budov, které v příčném směru k ulici Čsl. armády vytvářejí výraznou prostorovou osnovu.
Výrazným solitérem a určujícím prvkem kompozice zůstává stávající památný dub. Pěší a cyklistická trasa vedená podél ulice Čsl. armády je doplněna dvouřadým stromořadím velkokorunných stromů.
Muzejní park jako nová brána města
Předprostor muzea se proměňuje z dopravní plochy v otevřený veřejný parter. Stávající parkoviště před muzeem je transformováno na kultivovaný předprostor s parkováním začleněným do ploch s převahou propustných a polopropustných povrchů.
Jeho východní hranu vymezuje nové stromořadí velkých stromů. Pěší a cyklistická trasa pokračuje podél oplocení do muzejního parku. V severní části je doplněna pobytovými místy s lavicemi vloženými do květinového záhonu a současně zde zůstává zachováno stávající lipové stromořadí. Pohledovou osu směřující k lávce uzavírá výrazný objekt venkovní expozice.
Krajinářská úprava rozšiřuje funkci muzea do exteriéru a vytváří zázemí pro každodenní pobyt i prezentaci venkovních exponátů. Historie Mostu nevzniká jako uzavřená muzejní instalace, ale jako součást každodenního pohybu parkem.
Exponáty, dioramata, geologická stopa i artefakt korečkového rypadla doplňují trasu a propojují rekreaci s pamětí místa. Muzejní zahrada se tak stává přirozenou součástí cesty z města přes park k lávce a dále do krajiny. Muzeum, venkovní expozice, park a nástup na lávku tvoří jeden čitelný celek – místo orientace, pobytu, setkávání a začátku cesty k jezeru.
Parkové předmostí
Park vytváří přechod mezi areály kulturních institucí a lávkou směřující na východ do krajiny Starého Mostu. Základ kompozice předmostí tvoří otevřené travnaté plochy s pobytovými trávníky a stávajícími i nově navrženými stromy.
V bezprostředním okolí nové lávky předpokládáme nezbytnou redukci části stávajících porostů; navazující probírky současně umožní otevření průhledů a výhledů do krajiny, zejména směrem ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Za lávkou se charakter území postupně uvolňuje a parkové struktury přecházejí do stávajících porostů na svazích Hněvína.
Nástup na lávku je řešen jako přirozená součást parku. Hlavní pěší a cyklistickou trasu doplňují odpočívadla s dioramaty starého a nového Mostu a sedacími prvky. V místě ulice U Města Chersonu překonává trasa výškový rozdíl schodištěm a bezbariérovým chodníkem.
Muzejní park současně rozvíjí venkovní expozici připomínající historii a proměny města a krajiny. Dioramata starého a nového Mostu doplňují další artefakty rozmístěné v parku a geologická expozice vedená podél oplocení muzea.
Krajinné město
Krajinné předpolí představuje přechod z lávky do Krajinného města – živé krajiny založené na půdorysné stopě zaniklého Starého Mostu. Historická struktura města je nově interpretována prostřednictvím vegetace, cest a pobytových ploch. Jednotlivé prvky původního urbanismu získávají nový krajinný význam a funkci. Hlavní historické ulice jsou připomenuty stromořadími velkých stromů.
Místa původních kostelů akcentují pravidelné topolové boskety s podrostem, stopu hradebního okruhu vymezují víceetážové porosty. Půdorysná struktura někdejších domů se proměňuje v pobytové háje, zatímco jejich dvory zůstávají otevřenými loukami a pobytovými trávníky. Náměstí Starého Mostu je interpretováno jako krajinné náměstí se štěrkovým trávníkem.
Předmostí tvoří vstupní část této struktury. Lávka zde nekončí samostatným nástupním prostorem, ale postupně vstupuje do krajinné osnovy Starého Mostu. Altán s dřevěnou vyhlídkovou platformou je orientován k významným krajinným dominantám.
Hospodaření s dešťovou vodou vychází z maximálního zachování propustného charakteru parku. Zpevněné plochy jsou omezeny na nezbytné komunikační trasy a srážková voda je přednostně vsakována v navazujících travnatých a vegetačních plochách přímo v území.
Vegetační struktury jsou navrženy s ohledem na jejich dlouhodobý vývoj a diferencovanou intenzitu péče. Intenzivnější management je soustředěn do pobytových a reprezentativních ploch předprostorů archivu a muzea a do muzejního parku. Směrem do krajiny intenzita péče postupně klesá.
Péče o dřevinné struktury je založena na jejich postupném vývoji, průběžné obnově a zachování dlouhodobé prostorové kompozice.
U víceetážových porostů se předpokládá využití přirozených sukcesních procesů a cílené usměrňování jejich vývoje. Diferencovaný management tak podporuje biodiverzitu a klimatickou odolnost území a současně snižuje nároky na údržbu rozsáhlých krajinných ploch.