Koncept
Spíše než formální podobu domu prezentujeme soudobý způsob stavění v místním a historickém kontextu.
Navrhujeme kompaktní tradiční hmotu domu se sedlovou střechou. Jedná se o konstrukční i dispoziční trojlodí. Dům přírody se tak podobá chrámu. Celý provoz domu je organizován jako cesta.
Boční lodě tvoří bezbariérové spojovací rampy, které jsou zavěšeny nad terénem. Tyto rampy připomínají nerovné povalové chodníky a jsou součástí expozice.
Prostor a expozice
Vstup je z ulice do haly, na kterou navazuje venkovní zastřešený prostor pro posezení. Je to obdoba turistických přístřešků pro ochranu před nepřízní počasí. Součástí jsou stojany na kola, či běžky.
Mezi halou a exteriérovým prostorem je vložené zázemí recepce a občerstvení. Může být tak obsluhována jak interiérová, tak exteriérová část. Na vstupní halu navazují toalety.
Expozice je koncipována jako jednosměrný průchozí prostor postavený na principu vertikálního členění vegetačních pater. Návštěvnickou trasu zahajuje přednáškový sál, kde bude promítána smyčka s úvodním filmem. Sál můžeme propojit s expozicí, případně oddělit mobilní příčkou, nebo těžkým závěsem.
Po zhlédnutí úvodního filmu stoupáme po bezbariérové rampě do části představující subalpínské pásmo. Zde je umístěn model Petrových kamenů a prezentace příběhu Matky Grohalové a unikátních subalpinských fenoménů Jeseníků.
Následně se ocitáme v přechodovém pásmu horní hranice lesa a přesouváme se do expozice lesů. V této části jsme již obklopeni korunami stromů, kde můžeme detailně vnímat rozdílnou strukturu jednotlivých dřevin a jejich rozličné obyvatele.
Sestoupíme-li níže, zavítáme do světa tlejícího dřeva, lišejníků a starých kmenů. Přirozeně tak navážeme na expozici rašelinišť. V části věnované rašeliništím se seznámíme s významem rašeliny, legendou o pastýři Gillovi, příběhem o Hunohradu a zjistíme celou řadou dalších souvislostí.
Při vhodném počasí lze vyjít přímo do venkovní expozice rašelinišť. Nebo celoročně můžeme využívat multifunkční třídu, která může být buď přímou součástí expozice, nebo i přístupná samostatně.
Po rampě stoupáme zpět do vstupní haly, kde začíná expozice osidlování Jeseníků. Příběh lidské činnosti a historie osídlení nás vede z Domu přírody do venkovní části expozice.
Můžeme pokračovat geologickým okruhem, volně se procházet mezi rašeliništními tůněmi, nebo plynule pokračovat po linii osídlení Jeseníků. Historii lidské aktivity doplňují interaktivní modely (např. model Jeseníků, Karlovy Studánky, milířů a dalších významných prvků z historie).
Tato venkovní část nás vede až do lázeňského parku, který vhodně doplňuje část o historii lázeňství a místní rekreaci. Při zpáteční cestě se dozvídáme informace o soudobé historii Jeseníků, např. problematice Sudet, současné turistice nebo významu Dlouhých strání. Celý okruh se uzavírá opět v Domě přírody, kde lze navázat na další služby a programy střediska.
Konstrukce
Dům je založen na dvou řadách sloupů a zavěšených bočních traktech. Minimalizujeme tak plochu základů, jejich vliv na podzemní vody a působení agresivní podzemní vody na základové konstrukce. Nadzemní dřevěné konstrukce jsou chráněny od sněhu a zemní vlhkosti.
Konstrukce nadzemní části domu je dřevěná. Podzemní části jsou z vodostavebného pohledového betonu. Fasáda je celoplošně prosklená izolačním trojsklem. Konstrukce fasády je tvořená dřevěnými vertikálními sloupky v osové vzdálenosti 1 m a předsazenými vodorovnými otočnými lamelami. Střecha je sedlová se šindelovou krytinou.
Krajina
Území se nachází v II. a III. zóně CHKO. Protože se jedná EVL s významnými chráněnými druhy rostlin i živočichů, proto vstupujeme do území minimálními stavebními zásahy.
Pavilon informačního střediska navrhujeme k demolici. Vstupní dlážděnou plochu navazujeme na venkovní i vnitřní vstupní prostory Domu přírody. Koncept nástupu do geologické expozice zůstává zachovaný.
Samotnou expozici necháváme beze změny. Úvodní sochařský prvek s nápisem „geologická expozice“ zachováváme a umisťujeme jej blíže k začátku geologické expozice.
V mokřině, na okraji geologické expozice, byla zbudována v 90. letech kaskáda lučních tůněk. Vodní plochy provází výrazně vyvinutý litorál s bahničkou mokřadní. Systém tůněk je ve vlhké pcháčové louce s náletem olše lepkavé. Jedná se o jednu ze tří nejbohatších lokalit čolka karpatského v Sudetech.
V současné době jsou tůně silně zarostlé vodními makrofyty a zazemněny. Navrhujeme jejich vyčištění, které by se mělo v intervalu 3-5 let opakovat. Při odbahňování ponecháváme část tůní bez zásahu. Některé tůně rozšiřujeme a vytváříme nové.
Vytváříme mokřadní okruh, který napojujeme na okruh geologické expozice. Jedná se o úzký povalový chodníček šířky 0,8 m. Na několika místech navrhujeme dřevěné paluby 6 x 6 m a 3 x 3 m, které umožňují zastavení a edukaci návštěvníků.