Nebušice centre

geneze: Obec Nebušice, dnes městská část Prahy, vznikala organickým růstem na obchodní stezce. Nejdříve vznikla náves obklopená statky a na tuto historickou část se přirozeně nabalovala další zástavba až do konce 20.století. Na počátku 21. Století zde byla vybudována Zahraniční škola s navazujíí satelitní výstavbou. Dochází tak k rozštěpení obce na dvě části – globální a lokální. Centrem lokální části je zanedbaná náves a centrem globální čáti je kampus. Dochází tak také k rozdělení společenského života obce.

vize: Obec je spojena s okolím, a obě části obce mezi sebou, místní komunikací. Dnes je to silnice pro automobil a autobus občas po staranách s chodníky různé kvality. Silnice (ulice Nebušická) je jediný městský prvek který má potenciál urbanisticky i společensky spojit obě části obce. Na této tepně se nacházejí různá místa, ať již živá, spící, uzamčená nebo umírající.

Jsou to, směrem od západu – stará náves (náměstí Padlých); areál starého statku; prostor před farou, kolem kostela a před supermarketem; park před Základní školou, uzamčený prostor před Kampusem. Tato místa je potřeba postupně probouzet, otevírat a zapojovat do celkové koncepce městkého prostranství obce.

Spojením těchto dvou prvků (silnice a jednotlivých prostranství) vzniká živý a fungující veřejný prostor. Je to “korzo” s veřejnými prostranstvími pro život, relaxaci a kontakt různých společenských skupin.

infrastruktura: Energie a život v obci jsou přiváděny a distribuovány infrastukturou. Silnice a ulice jsou tepnami měst a obcí. Areál statku tedy otevíráme k ulici Nebušické a tím této energie využíváme. Povrch náměstí navrhujeme jako jednolitý vzor od sevrní hrany ulice až k stodolám na jihu areálu a plocha námestí tak vytváří jakýsi dopravní retardér. Automobilový provoz se stává součásti dění na náměstí. Mícháním všech druhů dopravy (auto-cyklo-pěší) je pohyb přirozeně regulován.

struktura: Z hlediska historické hodnoty jsou cenné sýpka a klasicistní dům. Dále je důležitá především urbanistická stopa dlouhých nízkých hmot historických zemědělských objektů, která je v okolní zástavbě rodinnými doky vyjímečná. Proto zachováváme figuru sýpky a obou stodol. Východní křídlo navrhujeme k deolici. S areálem statku sousedí jedny z nejdůležitějších budov v obci – kostel s farou a obchod (dnes supermarket). Demolicí východního křídla a zdi na jihu areálu otevíráme areál směrem k těmto budovám a zopojujeme všechny důležité veřejné budovy funkce do “hry”.¨

povrchy: Plochu náměstí strukturujeme 6m širokými pruhy kolmými na ulici Nebušickou. Tyto pruhy sledují modulový systém stodol na jihu. Plocha náměstí se zvedá směrem k jihu o 1,5m. Stoupání využíváme k vytvoření různě vysokých stupňů pro sezení. Celá plocha je tak plasticky promodelována a vytváří tak jakousi krajinu pro relaxaci.

Funkce (doprava, relaxace…) jsou na náměstí promíchány proto stekně tak materiály které jednotlivým funkcím přísluší jsou promíchány v rastru pásů které jsou dale kolmo děleny po 0,5m páscích. Asfalt (automobil), dlazba (chůze, cyklo), dřevo (sezení) zeleň (relaxace) jsou prolnuty do sebe a vytváří tak jakousi texturu či koberec. V části ulice mizí pásky zeleně a dřeva a zůstavá jen tmavý asphalt a bílá dlažba a vytváří kontinuální vzor přechodu pro chodce, tedy na náměstí má chodec přednost. Součástí plochy náměstí je, jak bylo výše uvedeno, objekt požární zbrojnice. Stejný vzor jako na náměstí přechází také na fasádu požární věže.

panorama: Město má své věže. Ty jsou viditelné z dalekého okolí. Každému ukazují co se kde ve městě nachází, jak je město bohaté atd. Věže mají jednak veřejné a církevní budovy – kostely, radnice, ale také objekty infrastruktur – vodárenské věže, televizní vysílače a požární zbrojnice. Tyto dvě skupiny si vzájemně nekonkurují a přirozeně vytvářejí panorama města. Věž kostela svolává k bohoslužbě, požární věž varuje v případě požáru.